Krátká historie Varšavského povstání 1944

          Město Varšava je rozdělené největší polskou řekou – Vislou na dvě části. Na pravém břehu leží čvtrť Praga. Většina čtvrtí je situována na levém břehu Visly. Jsou to: Wola, Żoliborz (čti: „žoliboř”), Stare Miasto (Staré město), Śródmieście Północ a Południe (centrum sever a jih; čti: „šrůdměště půlnoc a poludně“), Ochota, Mokotów (čti: „mokotův”), Powiśle (čti: „povišle”) a Czerniaków (čti: „čerňakův”).


Mapa Varšavy z r. 1933.

          Před válkou se Varšavu nazývalo Paříží severu. Bylo to krásné město sršící životem. V r. 1939 mělo hlavní město Polska 1.289.000 obyvatel, z toho okolo 32 % Židů.


Pohled na Varšavu v r. 1932.

          1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko, začalo tím 2. světovou válku. 17. září 1939 bylo Polsko z východu napadeno druhým agresorem – Sovětským svazem. 27. září 1939, po 3týdenní obraně, Němci vstoupili do Varšavy. Začalo 6leté krušné období okupace.

          Již na podzim r. 1939 nacisté zahájili systematickou exterminaci obyvatel Varšavy, začali od intelektuálních kruhů. Gestapo provádělo četná zatýkání inteligence, pracovalo podle dříve připravených seznamů. Zatčení byli umisťováni ve vězeních, posíláni do koncentračních táborů nebo vražděni v početných popravách, mj. v podvaršavských Palmirach (národní park Kampinos). Od r. 1942 vzrostl počet uličních razií, vyvážení lidí do koncentračních táborů a na nucené práce do Říše, a také hromadných poprav. Následkem těchto akcí prudce klesl počet obyvatel hlavního města.
          V říjnu r. 1940 byla vyznačena značná část Śródmieścia k ohraničení zdí a tvořila ghetto, byli zde shromažďováni Židé, žijící ve Varšavě a rovněž přivezení z okolních obcí. Židovské obyvatelstvo bylo vystaveno nelítostné exterminaci. V dubnu r. 1943 proběhla konečná likvidace ghetta, zakončená Povstáním v ghettě, které vypuklo 18. dubna 1943 a trvalo do 8. května. Nevyrovnaný, beznadějný boj s oddíly SS vedlo několik stovek židovských bojovníků. Během existence Varšavského ghetta v něm bylo zavražděno nebo vyvezeno do koncentračních táborů 370 tis. polských Židů. Po porážce Povstání v ghettě bylo jeho území srovnáno se zemí.
          Od momentu kapitulace hlavního města v září r. 1939 se začaly ve Varšavě vytvářet podzemní struktury odbojového hnutí. Polsko, jako stát, nepodepsalo akt kapitulace vůči III. Říši. Vznikla polská vláda, která byla v emigraci, na západě povstávali ve Francii a Velké Británii polské ozbrojené síly. V kraji vznikaly další podzemní ozbrojené organizace POZ, ZWZ, přetvořené v r. 1942 na Zemskou armádu (AK – Armia Krajowa), podléhající exilové polské vládě v Londýně. V mezidobí, v červnu r. 1941, nacistické Německo napadlo Sovětský svaz, který se tímto způsobem stal spojencem v boji proti Německu.
          V r. 1944 bylo území Varšavy a okolí rozděleno na VII Obvodů Zemské armády, ve kterých vedly svou činnost organizované struktury podzemní armády. Pod vlivem přibližování se sovětské fronty, padlo ve velení Zemské armády rozhodnutí o zahájení otevřených bojů v hlavním městě. Akce měla dva cíle: omezit bojem německé síly, což by zjednodušilo Rusům dobytí Varšavy a převzetí vlády polskými administračními strukturami při vstupu Sovětů.


Obvody AK (Zemské armády) ve Varšavě.

          Velení Zemské armády nemělo úplné vědomí o tom, že budoucí osud Polska byl předurčen během teheránské konference, na které se spojenci bez účasti polské emigrační vlády dohodli, že po osvobození od nacistiské okupace bude polské území spadat do sféry vlivu Sovětského svazu, řízeného Stalinem. Na polském území osvobozeném v mezidobí Sověty, se Rudá armáda a především sovětské bezpečnostní síly NKVD dopuštěly mnoha násilných činů na oddílech AK, spolu s nedobrovolným odzbrojováním a posíláním do lágrů jejích členů.
          1. sprna 1944 v 17.00 hodin vybuchlo Varšavské povstání. Formálně byly síly povstalců značné. Do bojů přistoupilo asi 50 tis. povstalců Zemské armády zorganizovaných v Zgrupowania, zahrnující batalióny a jiné ozbrojené formace, a také nevelký počet jiných podzemních organizací, v tom prokomunistické Lidové armády (Armia Ludowa). Povstalci byli bohužel málo ozbrojeni. Komplikace s doručením zbraní do konspiračních skladů způsobily, že ve chvíli vypuknutí Povstání vojáci disponovali sotva 40 % ze, i tak skromných, zásob zbraní a munice. Podle zdokumentovaných pramenů měli polští vojáci k dispozici:

1.000 pušek
300 automatických pistolí
60 ručních kulometů
7 těžkých kulometů
35 protitankových pušek a Piatů
1.700 obyčejných pistolí
25.000 granátů

Zásoby munice byly naplánované na několikadenní boje.

          Prakticky to znamenalo, že ozbrojen byl každý 10. povstalec. Zbývající mohli počítat s dobytými zbraněmi nebo přebranými po padlých spolubojovnících.

          Soupeř, v celkové síle asi 50 tis. německých vojáků, četníků, policistů, a také ruských a azijských renegátů, disponoval drtivou převahou ve vyzbrojení. K dispozici měl tanky, letadla, pancéřové vlaky, dělostřelectvo, minomety, velký počet automatických zbraní.


Situace ve Varšavě v prvním týdnu bojů.

          Boje vedené v několika čtvrtích najednou přinesly různé výsledky. Na pravém břehu, ve východní čtvrti Praga trvaly sotva 3 dny. Drtivá převaha Němců způsobyla, že povstalci na Praze po chvilkových místních úspěších přešli zpět do podzemí, někteří z nich se pokusili překonat Vislu a posílit povstalecké oddíly bojující na levém břehu Visly.

          Od prvních srpnových dnů probíhaly velmi těžké boje v západní čtvrti Wola. Německé oddíly posílené tanky vytlačovaly povstalce ve směru Śródmieścia a Starého města. Zároveň nacisté zahájili nevídaná jatka civilního obyvatelstva. Během několika dní němečtí vojáci s podporou ruských a azijských renegátů vyvraždili asi 50 tis. civilních obyvatel, mužů, žen a dětí. 11. srpna 1944 Wola podlehla.
          Ve čtvrti sousedící s Wolou, Ochotě, boje probíhaly ve vymezených bodech odboje. Mnohem hůře vyzbrojení povstalci téměř celé 2 týdny odolávali dotírajícím německým oddílům. 11. sprna padla rovněž Ochota. Tyto boje uspořily čas na pečlivé přípravy obrany povstalcům z jiných čtvrtí.

          Tíha války se přesouvala východním směrem. Po likvidaci odboje na Woli i Ochotě a po dobytí komunikační tepny pro přepravu po mostě přes Vislu, Němci odřízli Staré město od Śródmieścia. 12. srpna 1944 začaly velmi těžké boje o udržení této čtvrti. Bojovaly tu znamenité batalióny, které za boje přešly z Woly, a také staroměstské oddíly – tisíce hrdinných vojáků. Uzavřeni na malém prostoru, ostřelováni z děl, bombardováni ze vzduchu den po dni, setrvávali na svých pozicích. Byly prováděny pokusy přijít s pomocí Starému městu od severu ze Żoliborza a rovněž spojit se ze Śródmieściem z jihu. Bohužel nepřinesly výsledky.


Trasa přechodu kanály ze Starówky (Staré město) do Śródmieścia (centrum).

          2. září prořídlé staroměstské oddíly přešly kanály do Śródmieścia a na Żoliborz. Do Śródmieścia se dostalo asi 1,5 tis. ozbrojených a asi 3 tis. neozbrojených povstalců a služeb. Na Żoliborz se evakuovalo asi 800 osob. V kompletně zničené čtvrti zůstal určitý počet zraněných s pečujícími o ně zdravotními pracovníky. Mnoho z nich bylo po vstupu Němců na Staré město zavražděno a spáleno v povstaleckých nemocnicích. Zdivočelý nepřítel nedodržoval žádné normy civilizované války.


Letecká fotografie Starého města z doby Povstání.

          Po úpadku Starého města Němci zahájili pacifikaci dalších čtvrtí. Byla řada na čtvrtě položené kolem Visly - Powiśle a Czerniaków. Byl to naplánovaný čin. V mezidobí se sovětská fronta přiblížila k linii Visly. 13. září 1944 byla Rusy obsazena pravobřežní část Varšavy – Praga. Němci vyhodili do povětří mosty přes Vislu. Odsunutí povstalců od Visly mělo ztížit Sovětům eventuální výsadek na levý břeh. Ti s ním však příliš nespěchali.


Situace po úpadku Woli a Starého města.

          Němci po těžkých bojích 7. září ovládli Powiśle, čtvrť mezi Starým městem a Czerniakowem. Opět, jako na Woli a Starém městě, byli vražděni ranění ležící v nemocnicích a civilní obyvatelstvo. Padla varšavská elektrárna, kterou v prvních srpnových dnech na Powiślu dobyli povstalci. Město bylo bez elektrické energie.


          Následující německý nápor probíhal na Czerniakově. Bránily se tu oddíly, které se ve čtvrti shromáždily na začátku Povstání, posílené zbytky oddílů, jež vyšly kanály ze Starého města. 15. září byl z pravého břehu Visly uskutečněn pokus o výsadek. Zúčastnili se ho vojáci Poské armády (Wojsko Polskie), zformované v r. 1943 v Rusku a válčící po boku Rudé armády. V síle dvou praporů se přepravili na levý břeh a společně s povstalci se postavili na odpor. Bez zkušeností s uličními boji, vojáci z výsadku hromadně umírali. Po několika dnech bylo jasné, že osud Czerniakowa je zpečetěn. Zbývající povstalci přešli jihozápadním směrem na Mokotów, část se snažila přeplavat Vislu a dostat se na území osvobozené Sověty.
          Když 23. září padlo poslední místo odporu na Czerniakově, opakoval se scénář z předcházejících čtvrtí. Bezohlední nacističtí žoldáci vraždili raněné, znásilňovali a rozstřelovali zdravotní ošetřovatelky. Na háku ve zdi pověsili kněze z povstaleckého oddílu, jenž zůstal se zraněnými.


Boje v polovině září.

          Tíha války se přenesla do další čtvrti, Mokotowa, položeného v jižní části Varšavy. Těžké boje tu probíhaly do 27. září 1944. Povstalci se snažili udržet pozice dobyté na začátku povstání. Během ústupu do stále užší sítě ulic se umíněně bránili. Na Mokotowě se nacisté „proslavili” následující zločinnou akcí. Bez ohledu na to, že pod tlakem Spojenců Němci v konečné fázi povstání uznali vojáky Zemské armády bojující ve Varšavě za kombatanty, 27. září nacistická žandarmerie v ulici Dworkowa na Mokotowě zavraždila okolo 120 bezbranných povstalců, kteří zabloudili v kanálech a vyšli přímo do náruče nepřátel. 27. září Mokotów kapituloval. Části obránců se povedlo přejít kanály do Śródmieścia, aby tam mohli pokračovat v bojích.


          30. září kapitulovala rovněž severní čtvrť Varšavy, Żoliborz, ve které povstalci od prvních srpnových dní účinně vzdorovali náporu Němců.


          V polských rukách zůstala pouze centrální část města, oddělená od Visly a ze všech stran obklíčená německými vojsky. Neustále padající střely z děl a letecké bomby měnily další a další domy v ruiny. Nebyla dodávána elektřina, byl nedostatek vody a potravin. A především, obránci měli nedostatek munice.


          Během průběhu Povstání, v srpnu a září, se spojenci pokoušeli podpořit povstání shazováním zbraní a munice. Tyto pokusy však byly málo účinné. Rusové nesouhlasili s přistáváním amerických bombardérů na svých letištích, znamenalo to nutnost návratu po shozu do odlehlých báz v Itálii. Zvyšovaly se také navíc ztráty strojů a zálohy, účastnících se akce. Vzhledem k rozdělení města na jednotlivé body odporu, většina balíků zásob, shazovaných na padácích z velké výšky, dopadala na území zabrané nepřítelem.


Situace v den kapitulace.


          Vzhledem k celkové situaci, 1. října 1944 Hlavní velení AK zahajuje rozhovory s Němci o přerušení bojů ve Varšavě. 2. října byl podepsán kapitulační akt Povstání. Povstalecké oddíly, přetvořené 20. září 1944 na regulérní Varšavský korpus Zemské armády, šly po složení zbraní do zajetí v počtu asi 15 tis. vojáků. Část vojáků nešla do zajetí, spojila se s civilním obyvatelstvem se záměrem pokračovat v konspirační činnosti.
          Povstání plánované na několik dní nakonec probíhalo 63 dní a bylo největším bojem za svobodu tohoto typu v historii 2. světové války. Bez ohledu na drtivou vojenskou převahu utrpěla německá vojska ohromné, téměř 50 %, ztráty: 10 tis. padlých, 7 tis. nezvěstných, 9 tis. zraněných. Povstání porovnávali s bitvou o Stralingrad.
          V Povstání padlo okolo 16 tis. povstalců a asi 150 tis. civilních obyvatel. Tisíce osob byly zraněny. Asi 650 tis. civilních obyvatel bylo vyvezeno z Varšavy do přechodného tábora v Pruszkowě a odtamtud 150 tis. na nucené práce do Německa a 50 tis. do koncetračních táborů.

Pohled na Varšavu po úpadku Povstání.
Kostel sv. Aleksandra (náměstí Trzech Krzyży).


Před válkou (rok 1930).

Po potlačení Povstání.

          Po porážce Povstání Němci, na osobní rozkaz Hitlera, 3 měsíce rabovali a systematicky bořili a pálili dům po domu ve vylidněném městě. Ve čtvrtích, kde probíhalo Povstání, bylo zničeno okolo 85 % staveb.
          17. ledna 1945 přes zamrzlou Vislu vstoupily do mrtvé Varšavy oddíly Rudé armády a Polské lidové armády (Ludowe Wojsko Polskie).


          Pro úplné pochopení příčin vypuknutí Varšavského povstání a stupně determinace obyvatel hlavního města bojujících za svobodu, si musíme uvědomit, jak velkému tlaku byla Varšava vystavena během okupace.
          Celkové ztráty obyvatel Varšavy v letech 1939 – 1944 vynesly asi 850 tis. osob, z toho okolo 170 tis. zahynulo během Povstání, zbývající oběti byly výsledkem systematického a bezohledného procesu exterminace obyvatel Varšavy, který probíhal po celou dobu trvání nacistické okupace.
          Pro porovnání, celkové ztráty Francie ve 2. světové válce (armáda a civilní obyvatelstvo) vynesly asi 810 tis. osob a Velké Británie asi 388 tis. osob.
          Celkové ztráty polských obyvatel ve 2. světové válce (armáda a civilní obyvatelstvo) vynesly 6.850.000 osob.


vypracoval: Maciej Janaszek-Seydlitz

přeložil: Jan Bělecký



Copyright © 2006 SPPW1944. All rights reserved.