Durchgangslager 121 Pruszków



          Cestující jedoucí železniční linkou z Varšavy do Skierniewic, si mezi stanicemi Piastów a Pruszków, ležícími za Varšavou, mohou všimnout dlouhé, skoro dvoukilometrové betonové zdi, ve které je zabudována těžká železná brána. Hned za zdí stojí zděná věžička se střílnami, ohlodaná zubem času, a pod ní nápis „Tędy przeszła Warszawa od 06.08. do 10.11.1944 r. Durchgangslager 121 Pruszków” (Tudy prošla Varšava od 06.08. do 10.11.1944 Durchgangslager 121 Pruszków). Před válkou tu byla umístěna opravna železničního vozového parku založená o více než 100 let dříve. Po obsazení Polska okupanty v roce 1939, také Němci opravovali v těchto dílnách železniční vozový park.

          Po vypuknutí Varšavského povstání 1944 hitlerovci vyhradili toto místo na přechodný tábor pro obyvatele Varšavy a přilehlých obcí jako Anin, Wawer, Zielonka, Kobyłka, Tłuszcz, Łomianki, Boernerowo, Włochy a Jelonki. Umístění nebylo dílem náhody. Nevelká vzdálenost od Varšavy a dobrá síť železničních spojů dovolovala Němcům obratně odesílat další skupiny vězňů přesně na místo určení.

          Poprvé bylo území dílen použito jako přechodný tábor v roce 1939. Na základě získaných informací a vzpomínek jednoho z mnoha svědků bylo zjištěno, že koncem září 1939 byli na pozemku dílen drženi důstojníci a kadeti Polské armády (Wojsko Polskie) jako rukojmí během obléhání Varšavy.

          Vzpomínky na nelidské zacházení sepsal jeden z vězňů - harcmistrz RP (nejvyšší polská skautská hodnost) dr. Andrzej Fersten. Většina vězňů byla později zavražděna nacisty nebo zemřela za různých okolností.

          Roku 1944 byl přechodný tábor Durchgangslager 121 Pruszków využíván v období od 6. srpna do 10. listopadu 1944. Do tábora byly hnány pěší transporty obyvatel jednotlivých čtvrtí Varšavy, jež se postupně dostávaly do rukou okupantů. Další skupiny obyvatelstva byly přiváženy nákladními vagóny. Vězňové žili v neobyčejně primitivních podmínkách ve výrobních halách bez jakékoliv pomoci a péče.

          Tábor měl typicky přechodný charakter. Vězňové v něm přebývali nejčastěji dva až tři dny. Jedny transporty s vězni odjížděly a jiné přijížděly. Po nelidské segregaci a častém rozdělování rodin byli vězňové vysíláni v transportech do koncentračních táborů nebo na nucené práce v Říši. Více než deset procent osob bylo uznáno za neschopné práce, jednalo se především o osoby mentálně postižené, nemocné tuberkulózou, raněné civilní obyvatelstvo, těhotné ženy a matky s dětmi do 15 let, ženy starší 50 let, starce - byli vyváženi z tábora na území Generálního gouvernementu (Administrativní útvar zřízený nacistickým Německem v roce 1939 na části území Polska (střední a jihovýchodní oblast německého záboru Polska) v rámci Velkoněmecké říše. Zbytek polského území obsazeného nacisty byl připojen přímo k říši. Po napadení Sovětského svazu Německem roku 1941 byl rozšířen Generální gouvernement o další území a jeho rozloha vzrostla na 145 000 km2; centrem nacistické správy byl Krakov. V roce 1944 útvar zanikl). Lidé vyvážení na nucené práce, byli posíláni do přechodného tábora ve Vroclavi a odtamtud do jižního Německa nebo do přechodného tábora v blízkosti Berlína, odtud byli směřováni do severního Německa. Varšavští povstalci, mládež a polská inteligence byli bezodkladně vyváženi do koncentračních táborů v Osvětimi, Mathausen a Stutthofu (Stutthof (Sztutowo) - německý koncentrační tábor v blízkosti města Gdaňsk).

          Díky šikovné činnosti členů Polského červeného kříže pracujících na území tábora se podařilo nelegálně dostat z tábora mnoho osob, mj. prezidenta Wojciechowského (Stanisław Wojciechowski – prezident Polské republiky v letech 1922 – 1926). Několik stovek osob bylo vedením tábora uvolněno a převezeno na dobu rekonvalescence do blízkých nemocnic.

          Pozemek tábora byl oplocen více než 2metrovým betonovým oplocením. Nacházelo se na něm devět výrobních hal určených pro vězně. Každá hala byla samostatně obehnána plotem z ostnatého drátu a střežena německými hlídkami. Zvláště obezřetně byly hlídány haly 7 a 8, kde přebývali varšavští povstalci, kteří se vzdali se zbraní v ruce nebo byli chyceni, nosili na rukávu bíločervenou pásku a také osoby nacházející se v blízkosti probíhajících bojů.

          V jednotlivých halách bylo možné umístit od 2 do 6 tis. osob. Rozhodně nebyly připraveny na příjem takového množství lidí s takovou frekvencí rotace. Lidé spali na betonové podlaze. Velkým štěstím byl nález alespoň kousku prkna, desky nebo rohožky. Revizní kanály sloužící k prohlídce vagónů, používané jako latríny, byly vyplněny výkaly a odpadky. Špína a bláto pokrývaly betonové podlahy hal. Podmínky panující v interiérech byly tak strašné, že mnoho osob bez ohledu na chladné noci raději kočovalo pod širým nebem kolem oplocení hal.

          Na základě výpovědí svědků můžeme prohlásit, že se na území tábora konaly ojedinělé popravy vězňů a také vraždy osob, jež se pokusily o útěk. Vyskytovaly se také hromadné popravy. Během poválečných exhumací bylo nalezeno 50 rozstřílených těl ve żbikowském lomu v blízkosti tábora a pouze 3 z nich byla zidentifikována. Mnoho vězňů zemřelo na následky oslabení, nemocí, hladu nebo zranění. Zvláště v počátcích fungování tábora nebyla vedena evidence úmrtí.

          Německé vedení zodpovědné za celkovou výživu vyvezeného obyvatelstva pouze jednou denně přidělovalo chléb a kávu. Prostřednictvím členů Polského červeného kříže pomáhali s výživou lidí držených v táboře obyvatelé Pruszkowa, okolních městeček, obcí a vesnic.

         Táborem prošlo více než 650 tis. lidí (podle některých zdrojů dokonce 750 tis.). Zesílení náporu transportů souviselo s boji probíhajícími v hlavním městě.


Kalendář transportů do Durchgangslager 121 Pruszków, sílících s mírou ovládnutí jednotlivých čtvrtí Varšavy Němci.


6. – 8. srpna Wola
6. – 8. srpna Powiśle
9. –14. srpna Ochota
19. srpna – 13. září Praga
22. srpna Sielce, Dolny Mokotów
24. srpna Krakowskie Przedmieście
31. srpna – 5. září Stare Miasto (Staré město)
2. – 3. září Sadyba
5. – 9. září Powiśle
12. – 17. září Bielany, Marymont
25. – 28. září Mokotów
28. září – 1. října Żoliborz
2. – 10. října Śródmieście


Odhaduje se, jak bylo uvedeno výše, že táborem prošlo okolo 650 tis. osob, z toho:

350 tis. vyvezeno jako neschopných práce do různých míst v Generálním gouvernementu
150 tis. vyvezeno na práce do Německa
50 tis. vyvezeno do koncentračních táborů
100 tis. se povedlo legálně i nelegálně opustit tábor

          Po porážce Povstání 1944 se Varšava stala mrtvým a bezbranným městem, zbaveným svých obyvatel i obránců. Po šíleném rozkazu Adolfa Hitlera, který nařizoval nepokorné město setřít ze zemského povrchu, následující tři a půl měsíce speciální oddíly Verbrennugskommando pomocí výbušnin a plamenometů s německou systematičností ničily, ve městě nazývaném před válkou Paříží východu, dům za domem, čtvrť po čtvrti. Z ničených domů bylo rabováno vše co mělo materiální hodnotu, zbytek byl zničen. Varšava prakticky přestala existovat. V období od 3. října 1944 do ledna 1945 Němci vyhodili do vzduchu nebo spálili asi 30 % předválečné zástavby Varšavy. Zničili o 5 % více budov než během 2měsíčních povstaleckých bojů. V lednu 1945 do německou posádkou opuštěných zřícenin Varšavy vstoupila sovětská a polská vojska.

          Začátkem roku 1947 byla naproti vstupní bráně do haly číslo 5 v pruszkowském táboře odhalena „Pamětní deska obětem tábora”. Teprve koncem sedmdesátých let bylo na podnět vedení opravny železničního vozového parku rozhodnuto o vztyčení pomníku. Autorem výtvarného projektu je profesor Oskar Hansen a stavbu měl pod dohledem zaměstnanec opravny Jan Eliaszewicz, který byl coby dítě rovněž vězněm v táboře. Nápisy a výtvarné prvky pomníku navrhl a vytesal Jan Eliaszewicz. Odhalení a slavnostní posvěcení pomníku se odehrálo 28. dubna 1990, při příležitosti stého výročí vzniku opraven.





          Pomník je rozlehlou prostorovou kompozicí skládající se z 11 samostatných symbolických prvků, uzavřených v jeden výtvarný celek. Jednotlivé části monumentu symbolizují vzpomínky na tragédie jednotlivých varšavských čtvrtí. Nápis na stěně haly „Tudy prošla Varšava Durchgangslager 121 - Pruszków 06.08. - 10.10.1944” podává jasné svědectví o rozměru neštěstí, které se odehrálo na tomto místě. Mezi prvky pomníku najdeme také desku věnovanou obráncům Varšavy v září 1939, kteří byli drženi v táboře.

          9. října 2004 se na území bývalého tábora Dulag 121 (Durchgangslager 121) konala slavnost při příležitosti 60. výročí vzniku táboru. Toho dne rovněž proběhlo otevření oddělení Muzea Varšavského povstání v Pruszkowě.




vypracoval: Maciej Janaszek-Sedlitz
na základě materiálu obdrženého
od p. Jana Eliaszewicze

přeložil: Jan Bělecký



Copyright © 2007 SPPW1944. All rights reserved.